Uzdravení slepých u Jericha

Matouš 20, 29–34 Roman Mazur

Úvod: Trojí otevření

Příběh o uzdravení dvou slepých na cestě do Jeruzaléma bych dnes rád před námi otevřel natřikrát. Ten příběh je /: o velikém křiku, o Kristově ostudě a o prohlédnutí nás slepých. :/

I. O velikém křiku

Nejprve je náš příběh o velikém křiku. O křiku z lidské bídy. Z nemoci. Slepý člověk to má hrozně těžké i dnes, natož v Ježíšově době před dvěma tisíci lety. Takových bylo v tehdejší Palestině mnoho. Jednak v důsledku onemocnění neštovicemi, jednak v důsledku prodělaných těžkých očních zánětů. Při tehdejším stavu medicíny a klimatu v Palestině – silné slunce, špína, prach, mouchy a mušky – probíhala taková onemocnění velmi těžce. A tak Palestinou táhla řada slepých žebráků: „Když vycházeli z Jericha, následoval Ježíše velký zástup. A hle, dva slepí seděli u cesty.“ Dokážeme si dobře představit výhody takového strategického postavení, či spíše posezení u brány. Ti dva seděli a žebrali o peníze právě tam. Vůbec tam toho dne nečekali na Ježíše, prostě jen žebrali tak, jak to dělali běžně.

Rád vzpomínám na svého slepého spolužáka, se kterým jsme společně studovali v prvních ročnících teologické fakulty. Prožili jsme spolu několik týdnů na studentských kolejích. Velmi zblízka jsem mohl sledovat, jak obtížný je život nevidomých. My muži si třeba vůbec neuvědomujeme, kolik starostí a cviku vyžaduje např. jen prosté oholení, pokud člověk nevidí. Jak poznáte, kde už jste oholení a kde ještě ne? Jen po hmatu. Nebo: Kolik starostí dělají slepým – promiňte mi to – psí lejna na ulicích. Z této bezprostřední blízkosti jsem taky viděl, jak se umí „otáčet“. Vzpomínám si např. na jednu veselou příhodu…

Ale teď už zpět do Jericha. Ti naši dva slepí tedy seděli a žebrali u cesty. Když se k nim Ježíš a zástup kolem něj přiblížili, vycítili ti dva něco zvláštního. Co je to za zvláštní dav, který se k nim blíží? Co je to za divnou atmosféru? Asi se někoho zeptali. A asi dostali odpověď: „Do Jeruzaléma jde tudy Ježíš, ten známý galilejský prorok. A s ním jeho učedníci a spousta dalších zvědavců.“ A oni vycítili šanci: „Ježíš! Jasně, o tom jsme slyšeli. Ale on prý umí uzdravit i slepé! Lidi, zavolejte ho sem!“ Zřejmě tak nějak to bylo. Ale nikdo nereagoval. Dva slepí se ve velkém zástupu lehce ztratí. Kdo by se o ně staral? Každý chtěl být co nejblíže tomu známému proroku. A tak začali naši slepí ve své bezradnosti křičet. Asi šlo o pořádný křik, až řev, protože je lidé z davu začali napomínat, aby mlčeli.

Náš příběh je tedy nejprve o velikém křiku. O křiku z nemoci a zoufalství. A naši slepí moc dobře křičí. Zcela přirozeně se ve své úzkosti, ve svém strádání, obracejí na toho, od koho jim může přijít pomoc: „Smiluj se nad námi, Pane, Synu Davidův!“ Bible nás vůbec na mnoha místech vede k tomu, abychom se nebáli za Bohem a Ježíšem jako Božím Synem přicházet i z hlubin svého trápení. Náš Bůh je Bohem celého života, našich výšin i hlubin. Našich radostí a vděčnosti, ale také nemoci, trápení a bídy. Pavel Filipi, náš teolog, říká ve výkladu jednoho takového „křičícího“ žalmu, že problém není v tom, že si lidé stěžují, ale že si stěžují na nesprávné adrese. Bůh chce být adresátem našich proseb a stížností! Bohu si můžeme stěžovat, můžeme k němu volat ze svých úzkostí. A Luděk Rejchrt, zase jiný vykladač, k tomu řekne, že „kdo se Kristova smilování drží zuby nehty, tomu zazní píseň naděje“. Takový volající nezůstane bez odpovědi.

II. O Ježíšově ostudě

Ale ještě dříve, než budeme mluvit o prohlédnutí slepých, musíme zmínit Ježíšovu ostudu. To je druhé, co chci dnes zdůraznit. Ježíšovi dělá velkou ostudu zástup, který jej doprovází. Ježíše, který káže o Boží lásce ke všem lidem, o Boží pomoci všem, zvláště všelijak ztrápeným, tohoto Ježíše doprovází zástup učedníků, sympatizantů a čumilů. A ty nějací dva zoufalí slepci nezajímají. Nejenže se tady u cesty motají, takže nemůžeme pohodlně projít, ještě navíc tady začnou rušit křikem!

Ano, zástup kolem Ježíše se může stát překážkou, která brání hledajícím v cestě za Ježíšem. Nejen onen širší okruh čumilů a vzdálenějších sympatizantů, ale i samotná vyvolená dvanáctka učedníků se takto nejednou vyznamená. Vzpomínáte například, jak to dopadlo, když k Ježíši jednou chtěli rodiče přivést své děti? Tam to byli přímo budoucí apoštolové, kteří jim v tom bránili a museli být Ježíšem napomenuti.

Mám nepříjemný pocit, že totéž může platit i o nás, současných křesťanech. Spousta lidí by se o Ježíše velmi zajímala i dnes. Mnohem více, než jenom ti, kteří patří do církve. Ale cestu k němu někdy blokujeme my, věřící. Samozřejmě, že ne fyzicky, že bychom je nechtěli pustit do kostela. Např. tím, že jsme pohoršením nebo překážkou pro svět, který nás obklopuje. Mám čím dál silnější pocit, že mladí lidé nemají ani tak problémy s Ježíšem nebo s ideály církve, jako spíše s lidmi, se kterými se dennodenně v církvi potkávají a kteří se ani s jedním, ani s druhým třeba příliš neshodují. Anebo řečeno ještě jinak, formou aforismu: „Většinu lidí odrazuje od křesťanství nikoli Kristus, nýbrž křesťané.“

Za druhé je tedy náš příběh příběhem ostudy nás, kteří se hlásíme k Ježíšovi. Je zdviženým prstem: Nejsme to právě my, kteří mnohým brání přijít k Ježíšovi? Jak žijeme? Je na nás poznat, že jsme Ježíšovi skutečně blízko? Nebo jsme jen čumily, aniž bychom se Ježíšovým přístupem k Bohu i lidem nechali skutečně hluboce proměnit? Jak svědčíme životem a slovem o své víře?

III. O prohlédnutí

Naštěstí se i navzdory davu naši slepci k Ježíšovi „prokřičí“. A tak je náš příběh do třetice i o prohlédnutí. Ostatní slepce ignorují, ale samotný Ježíš naštěstí ne: Ježíšovi jsou ti dva sympatičtí. Nevadí mu, jakým způsobem na sebe upozornili, a proto je zavolá: „Ježíš se zastavil, zavolal je a řekl jim: „Co chcete, abych pro vás učinil?“Oni odpověděli: „Pane, ať se otevřou naše oči!“ Ježíš pohnut soucitem, dotkl se jejich očí a hned prohlédli. A šli za ním.“

Tak se vracíme k tomu již dříve pověděnému. „Kdo se Kristova smilování drží zuby nehty, tomu zazní píseň naděje.“ Nezůstane bez odpovědi. Ztrápený bude potěšen zvěstí o mocném milujícím Bohu. Nemocný bude uzdraven. Mrtvý bude vzkříšen. A slepý prohlédne. Aby poznal Boží lásku a sám se stal jejím šiřitelem. Následovníkem Ježíšovým.

A nejen slepci prohlédají. Snad i učedníci prohlédli a aspoň trochu se zastyděli. Ježíš je učí o následování, o službě všem, i těm nejmenším, a oni se téměř vzápětí u bran Jericha zachovají, jako by sami byli slepými. I oni jsou jako slepí žebráci, kteří potřebují prohlédnout. A toto jejich prohlédnutí se stává obrazem toho, jak prohlédáme my všichni, otevře-li nám oči Ježíš. S ním prohlédáme všichni. Nacházíme své místo před Bohem. A následně také v rodině, v církvi, ve světě… S Bohem prostě vidíme ostřeji.

Závěr: Ďáblovo zrcadlo

Tak o tom vypráví jeden vymyšlený, ale přece pravdivý příběh. Jednou si ďábel vymyslel hru, aby se pobavil. Vytvořil kouzelné zrcadlo s ďábelskou mocí: Co bylo krásné a dobré, to se v něm zdálo ubohé a k ničemu, zatímco to, co bylo zlé a špatné, se zveličilo a ukázalo jako velmi krásné do všech podrobností. Když se nad svým zrcadlem zase jednou chechtal, rozbilo se mu. Roztříštilo se na milióny kousků a mohutný vichr ty kousky roznesl do celého světa. Většina z nich byla menší než zrnka písku a spadla do očí nám lidem. Začali jsme všechno vidět zkresleně. Podle toho ďábelského zrcadla. Dobré a spravedlivé se jeví jako divné a ubohé. Zlé jako zajímavé a přitažlivé.

Když se Bůh dozvěděl, co se stalo, zesmutněl. Rozhodl se, že nám lidem pomůže. Řekl: „Pošlu na svět svého Syna. On je můj obraz, moje zrcadlo. Bude ukazovat mou dobrotu, lásku. Ukáže lidem svět tak, jak ve skutečnosti je.“ Ježíš tedy přišel jako zrcadlo pro lidi, Kdo na něho pohlédl, spatřil dobrotu a krásu, učil se zbavovat sobectví a lži, učil se žít spravedlivě a nikým nepohrdat. Byli ovšem i takoví, kteří zlu už úplně podlehli. Ti chtěli Ježíše jako Boží zrcadlo rozbít. Nechali jej zabít. Ale vzápětí se zvedla nová vichřice: Mocí Boží byl Ježíš vzkříšen a kousky jeho moci byly Duchem svatým rozneseny do celého světa. A komu padne do očí kousek Ježíšova zrcadla, začne vidět Boha, lidi i svět kolem sebe tak, jak je vidí Ježíš. Prohlédne, jako prohlédl slepý u Jericha. Amen.

Ó světlo světa, Ježíši, kéž poznají tě zbloudivší, již k svému stádu přiveď je, kde spasení duch panuje. 


BIBLICKÁ ČTENÍ:

PÍSNĚ:

Novinky

Zkouška vánočního divadla

7. 12. 2018

Již tuto neděli 9.12 se bude po bohoslužbách od 11:00 zkoušet vánoční divadlo, tak nezapomeňte a dorazte!

Nejbližší akce sboru

  • Zkouška kytarové skupiny 12. prosince 18:30 (středa)
  • Dětský klub 14. prosince 15:30 (pátek)
  • Bohoslužby s večeří Páně 16. prosince 9:30 (neděle, 3. adventní)
  • Zkouška vánočního divadla 16. prosince 11:00 (neděle)
  • Kruh seniorů: předvánoční setkání 17. prosince 14:30 (pondělí)