Večeře na rozloučenou

Lukáš 22, 7–20 Roman Mazur 10. 4. 2014

(Kázání z volného kazatelského cyklu o pašijových událostech podle Lukášova evangelia)

Úvod: Nejslavnější večeře

V lidských dějinách nebylo a není slavnější večeře než té, o které si dnes čteme z Bible. Nebylo a není slavnější večeře než té, při které se galilejský prorok, kazatel a léčitel Ježíš před svou očekávanou smrtí loučil se svými následovníky. Jen dnes si tuto událost v křesťanských shromážděních po celém světě připomenou stovky miliónů lidí, možná i celá miliarda. Budou o ní číst, budou se při rituálu eucharistie (přijímání večeře Páně) účastnit jejího opakování. Pojďme si z Lukášova evangelia hezky po pořádku vysvětlit, v čem byla a zůstává tak významnou.

I. Ježíšova velikonoční konspirace

V posledních dnech před Velikonocemi bylo napětí mezi Ježíšem, nazaretským prorokem, a židovskými představenými čím dál hmatatelnější. Téměř se dalo krájet. Ježíš v týdnu před Velikonocemi nejprve narušil – kriticky a s použitím mírného násilí – obchodní provoz na chrámovém nádvoří. Přel se rovněž se židovskými duchovními vůdci o svou pravomoc a autoritu – konal přece zázraky a dokázal svým kázáním strhnout davy, oni ho však přesto považovali za svůdce. Nakonec Ježíš už zcela veřejně varoval před tehdejšími vykladači Bible. Že to dělají špatně, a ještě to mají za zástěrku pro vlastní obohacování a sobectví. Cituji: „Vyjídají domy vdov a dlouho se naoko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.“ (L 20,47)

Napětí mezi Ježíšem a židovskými představenými bylo čím dál hmatatelnější. To byl zřejmě hlavní důvod, proč Ježíš připravoval slavnostní pesachovou večeři pro sebe a pro své učedníky v přísném utajení. Četli jsme o pokynu třem učedníkům v prvním čtení: "Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři: Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘ A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři.“ (L 22,10–12) Vše bylo zřejmě již předem domluveno s někým dalším, kdo stál mimo okruh jeho nejbližší apoštolské Dvanáctky. Ten někdo byl ochoten tajně poskytnout Ježíšovi a jeho nejbližším svůj dům k velikonoční slavnosti. Nešlo o žádnou maličkost. Příprava pesachové večeře je svou bohatostí a složitostí možná ještě náročnější, než naší dnešní štědrovečerní hostiny, takže její příprava pro skupinu třinácti lidí nebyla ničím jednoduchým.

II. Večeře na rozloučenou

Ježíšovi na této večeři velmi záleželo. Věděl dobře, že to bude hostina na rozloučenou. Věděl dobře, že se blíží smutné finále jeho zápasu s tehdejšími představenými. Věděl, že právě ve velikonočním Jeruzalémě dokoná svou misi, poslání, které přijal od Boha jako klíčové. Jak konstatují kraličtí překladači Bible ve svých výkladových poznámkách: „Vidíť se tuto, že Kristus Pán žádostiv jest našeho spasení. Nebo ačkoli věděl, že při té památce má ohavně z světa sveden býti, avšak neustoupil, ale s potěšením toho času čekal.“

Ježíš ví, že pesachový hod Božího vysvobození slaví s učedníky na tomto světě naposled. Že další pokračování přijde až po událostech jeho smrti a zmrtvýchvstání, které zásadním způsobem promění vztah mezi člověkem a Bohem. Ví, že další pokračování přijde až potom, co se právě příběh jeho oběti a vzkříšení stane novým rozhodujícím průlomem Božího království do našeho světa…

III. Dva kalichy

Kontext slavnostní pesachové večeře vysvětlí také záhadu lukášovské zprávy o poslední Ježíšově večeři. Na rozdíl od jiných evangelistů referuje o podávání kalicha hned dvakrát. V 17. verši: „Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou.“ A hned o tři verše dále, po rozdávání chleba: “A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví (=“v mé krvi"), která se za vás prolévá." (v. 20)

Součástí pesachové večeře byly totiž hned čtyři slavnostní přípitky. Čtvero slavnostní pozvednutí kalicha. To, čemu my dnes říkáme „večeře Páně“ či „poslední večeře“ se původně odehrálo právě v kontextu této velké židovské slavnostní pesachové hostiny. V Lukášově vyprávění se více než v jiných odráží tato vzpomínka.

Takže první, pro nás tak trochu nadbytečná zmínka o pozvednutí kalicha v Lukášově evangeliu, se téměř jistě týká úvodního pozvednutí poháru, které bylo spojeno s modlitbou a slovy požehnání.

IV. Mojžíšovský Pesach

Židovská velikonoční slavnost byla stálou připomínkou slavné události Exodu židovského národa z Egypta. Židé, Abrahamovi potomci, se v jednu chvíli ocitli v područí mocných Egypťanů. Otročili jim bez odpočinku na stavbách. Umírali hlady a únavou nebo pod jejich biči. Egypťané vraždili jejich potomky. Kdyby se jich Hospodin tenkrát nezastal, kdyby neučinil prostřednictvím Mojžíše divy a zázraky, kdyby nebyli odvedeni proti vůli Egypťanů přes poušť do své nové země, jejich národ, oni sami by už neexistovali. Tento zásadní příběh se připomínal a znovu prožíval o pesachové večeři.

Vyvedení z Egypta připomínala slova hagady (vyprávění o Mojžíšovi), ale i jednotlivé chody. Součástí předkrmu byly např. hořké byliny, které měly zhmotnit hořký úděl židovských otroků v egyptském vězení. Hlavním jídlem byl beránek. Když Bůh procházel se svým trestem Egyptem, pominul, přeskočil jen ty domy, které byly označeny krví zabitého beránka. Pojem „pesach“ znamená „přeskočení“.

Všichni stolovníci měli co nejintenzívněji prožít ty prastaré události jako něco, co se týká bezprostředně a existenciálně i jich samotných. Nejen jako vyprávění o starém příběhu, ale rovněž jako příslib Boží náklonnosti pro jejich vlastní generaci. V tomto kontextu je nesmírně důležitý jeden citát z Mišny, z židovských výkladů víry. Cituji: „V každé generaci má člověk sám na sebe hleděti jako na toho, kdo sám vyšel z Egypta.“

Toto „zpřítomnění“, „ztotožnění“ s generací těch, kteří skutečně vyšli, bylo však možné jen proto, že samotný Bůh nechává ze své strany tu starou událost stále platit, i se všemi jejími důsledky. Hospodin zůstal od časů Mojžíše stále věrný svým původním záměrům. Nezapomněl na nás, stále se na nás rozpomíná…

V. Nové ježíšovské Vyjití

Když se svými učedníky slaví pesachovou večeři Ježíš, stáváme se svědky velkého obratu. Na jedné straně to byla klasická židovská paschální večeře. Na druhé straně byla jinou. Ježíš pomíjí právě ony nejdůležitější prvky paschálního rituálu: hlavní chod s beránkem a především vyprávění o Vyjití. Ježíš proměňuje klíčové důrazy tohoto rituálu. Dává mu nový smysl a nový střed: Nepřipomíná mojžíšovský příběh, nýbrž vykládá smysl své vlastní cesty, smysl svého vlastního utrpení. Hovoří o svém těle, které bude vydáno za všechny lidi. Hovoří o své krvi, kterou bude zpečetěna nová smlouva mezi člověkem a Hospodinem.

„Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ (v. 19) Když budete s vírou přijímát tento chléb, učí nás Ježíš, stanete se účastníky toho všeho, co jsem jako Boží posel pro lidi vykonal a řekl. A nejen to. Především se stanete podílníky smíření, které Bůh lidem nabídl. Ježíšova smrt bude vykonána „za nás“, před Bohem bude potrestán někdo jiný za mé/naše hříchy. Bůh pak již od Kristových následovníků nebude žádat další odplatu za jejich chyby a selhání, za jejich hříchy.

Ano, během pár hodin bude Ježíš zabit. Jeho smrt však nebude absurdní a nesmyslnou katastrofou, ani smutným pomníkem lidské závisti, mocichtivosti a náboženské zvrácenosti. Půjde v ní zároveň o akt smíření mezi Bohem a lidstvem.

„A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví (=“v mé krvi"), která se za vás prolévá." (v. 20) Celým Ježíšovým údělem, jeho smrtí a pozdějším vzkříšením bude vztah mezi člověkem a Bohem postaven na nový základ. Ví, že velmi brzy se stane něco ještě důležitějšího než egyptské Vyjití, totiž jeruzalémské Obětování. Právě jeho jeruzalémské sebeobětování se má od nynějška připomínat, zpřítomňovat a slavit jako klíčový příběh vztahu mezi člověkem a Bohem v tomto světě.

Pesach mířil (a vlastně v židovském podání až dodnes míří) zezadu dopředu. Z minulosti přes přítomnost do budoucnosti. Připomíná se velký Boží čin minulosti. Ujišťuje nás, že platí v „žhavé“ přítomnosti. Zároveň však předjímá skvělou budoucnost. Úplně stejně to platí i s večeří Páně: Připomíná se při ní Ježíšova dávná velikonoční oběť, velký čin minulosti. Zároveň nás ujišťuje, že tato dávná oběť má svou platnost před Bohem i pro nás tady a teď. A nakonec: Ukazuje a míří dopředu, k velké budoucí hostině Božího království, kde budeme s Ježíšem stolovat u jednoho stolu již tváří v tvář.

Závěr: Večeře nabitá významy

Poslední večeře k nám přichází nabitá významy. Přetékající bohatstvím. To, co Ježíš učinil, převádí i nás z otroctví hříchu a beznaděje do svobody Božích dětí. On je tím novým Mojžíšem, který nás převádí na stranu Božího odpuštění a přijetí.

Ježíš je také beránkem, jehož krví byly poznamenány veřeje těch, kteří byli vyvoleni pro tuto cestě ke svobodě. On trpěl a byl zabit, abychom my jako viníci nemuseli trpět a nemuseli být zabiti.

Ti, kteří byli shromážděni kolem Ježíšova stolu, jsou tímto pokrmem sjednoceni, mohou se vnímat jako jeho tělo – jako „prodloužení jeho bytosti“. Jsou do něj „vštípeni“ jako ratolesti do vinného kmene. Stávají se pokrevními příbuznými, bratry a sestrami, neboť skrze společný kalich v nich koluje jedna krev. Jsou jedné krve s Kristem, ale i mezi sebou navzájem.

A společně očekávají slavnou večeři – hostinu Božího království, která je přislíbena všem, kdo se cestou nového jeruzalémského Vyjití s Ježíšem vydají a vydrží na ni.

Všechno, na co pomyslíme a čeho se dotkneme při přemýšlení o večeři Páně a jejím přijímání o této první postní neděli, prýští symboly, rozsvěcuje odkazy k dalším a dalším skrytým významům.

Chcete-li, můžete se k příběhu této večeře přidat i dnes.

Novinky

Zkouška vánočního divadla

7. 12. 2018

Již tuto neděli 16.12 se bude po bohoslužbách od 11:00 zkoušet vánoční divadlo, tak nezapomeňte a dorazte!

Nejbližší akce sboru

  • Bohoslužby s večeří Páně 16. prosince 9:30 (neděle, 3. adventní)
  • Zkouška vánočního divadla 16. prosince 11:00 (neděle)
  • Kruh seniorů: předvánoční setkání 17. prosince 14:30 (pondělí)
  • Koinónia Beta 17. prosince 18:00 (pondělí)
  • Dorost 17. prosince 18:00 (pondělí)